Simulační centrum SIMLEK na Lékařské fakultě v Ostravě slouží nejen jako výukové prostředí pro budoucí zdravotníky, ale nabízí studentům i příležitost pro výzkum. Příkladem toho je Markéta Tylichová, která spojila svou vášeň pro práci s dětmi s moderními rehabilitačními metodami a vytvořila závěrečnou bakalářskou práci s využitím přístrojového vybavení centra.
Markéto, podle čeho jste volila téma své práce?
Od začátku studia jsem věděla, že bych se ve své profesní kariéře chtěla věnovala dětem s poruchami pohybového aparátu, a proto jsem se tímto směrem rozhodla vést i svou bakalářskou práci. S dětmi s centrální hemiparézou (centrální neboli také spastickou formou obrny) mě bavilo během studia na praxích pracovat, a proto jsem právě je zvolila jako cílovou skupinu. Hledala jsem možnosti, které by se daly během terapií využít a zároveň, o kterých nepsalo již několik studentů přede mnou. Díky výuce v simulačním centru SIMLEK jsem měla možnost se seznámit s přístrojem MYRO. Je na něm spousta programů, jak procvičovat horní končetiny. Nepatří mezi běžné vybavení nemocnic, lázní či ambulancí, tudíž byla velká pravděpodobnost, že se s tímto přístrojem děti ještě nesetkaly. Velkým plusem bylo, že cvičení na MYRU probíhá formou hry, což je pro dětské pacienty vždycky daleko zábavnější, a tím pádem efektivnější. Spojením všech těchto aspektů vznikl nápad právě na tohle téma závěrečné práce.
Můžete nám přístroj MYRO představit blíže?
Jedná se o přístroj sloužící k interaktivní rehabilitaci horních končetin, rukou a prstů. Je to přístroj nabízející kognitivně motorické terapie, který využívá virtuálního herního prostředí včetně reálných předmětů jako je např. hrnek, a nabízí široké spektrum cvičení se zaměřením na konkrétní specifické terapeutické cíle. Napomáhá pacientům ke zlepšování jemné i hrubé motoriky, úchopových funkcí, zlepšení svalové síly i kognitivních funkcí.
Jak jste vybírala děti pro svůj výzkum?
Já jsem se rozhodla zaměřit na mladší děti, tudíž podmínkou bylo, aby splňovaly věkovou hranici 3-7 let, dále aby pravidelně navštěvovaly nějaké rehabilitační zařízení, a byly bez výrazného mentálního deficitu, který by zabraňoval pochopení práce na MYRU.
Byly jednotlivé terapie nějak specificky přizpůsobené každému pacientovi?
U každého dítěte bylo naplánováno 7 terapií. Na začátku každé dítě prošlo vstupním vyšetřením, na jehož základě jsem poté stanovovala jednotlivé terapie tak, aby se u každého dítěte pracovalo na tom, co je nejvíc potřeba.
Je náročné se naučit přístroj MYRO správně používat? A jak ho vnímali dětští pacienti?
Náročné to nebylo, jen bylo nutné najít si čas, projít si všechny programy a zkusit si to sám na sobě. Já měla výhodu, že nám byl přístroj představen v rámci studia a kdykoliv jsem si nebyla něčím jistá, tak jsem se mohla obrátit na paní doktorku Dabrowskou, která mi pomohla. Od dětí byly reakce pozitivní, bavilo je, že terapie probíhá formou her a v interaktivním prostředí.
Překvapilo Vás něco během výzkumu?
Byla jsem mile překvapena tím, jak velké zlepšení u obou probandů nastalo. Myslím, že to bylo dané nejen tím, jak je přístroj vyvinut, ale také tím, že terapie je pro děti opravdu zábavná a pracují na něm s nadšením.
Dala Vám práce na tomto výzkumu něco po osobní stránce?
Myslím si, že jsem se naučila lépe samostatně pracovat a spoléhat se, ať už při vyšetření nebo terapii, více jen sama na sebe. Překvapilo mne, kolik organizačních věcí je potřeba řešit kolem samotné terapie. Této problematice není pochopitelně věnováno ve výuce tolik času.
Co byste doporučila dalším studentům nebo terapeutům, kteří by chtěli využít simulační centrum na naší fakultě při psaní své závěrečné práce?
Doporučila bych jim především, aby do toho šli! Sama jsem z toho měla strach. Simulační centrum je poměrně nové, a proto výuku jsme tam měli jen párkrát v posledním ročníku. Každopádně jak vyučující, tak i pracovníci SIMLEKU byli ochotní a nápomocní. Jsem ráda, že jsem vybavení centra mohla využít, protože mě práce nejen bavila, ale také jsem pracovala s něčím, co jsem do té doby neznala. Zároveň jsem psala o tématu poměrně novém, které nebylo napsáno již několikrát přede mnou, což vedoucí i oponenti jistě ocení😊.
Vidíte budoucnost ve využití moderních technologií ve fyzioterapii obecně?
Myslím si, že se celkově robotická rehabilitace bude stále více vyvíjet a využívat a stane se postupně běžnou součástí léčebně-rehabilitačních plánů. Nezapomínala bych ale na to, že jí nelze nahradit vše a je dobré ji vnímat spíše jako doplňkovou.